NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Obalu "páté" řadovky ELLENDE dominuje fešně oděná selka-kmotřička zalévající krví (?) jakýsi bizarní květináč, v němž přebývají stonožky a raší nejrůznější druhy hub (odvážně tipuji voskovku hořkou a křemenáče osikového). Až na křemenáče jsou všechny další složky více méně nejedlé, leč v žádném případě nejsou jedovaté, natožpak smrtelně. Stejně je to i s hudbou ELLENDE, ač žánrově spadá do nepřátelské škatulky "black metal", rozhodně nejde o nic konfliktního či snad dokonce nebezpečného.
Rakušany jde jednoduše zařadit do skupiny podobných germánských kapel, které se věnují black metalu, nicméně k němu přidávají různé zjemňující charakteristiky typu "post", "melodic" nebo "melancholic". Hodně z vás asi bude znát HARAKIRI FOR THE SKY, méně pak už IMPERIUM DEKADENZ, KARG nebo výtečné leníky WALDGEFLÜSTER. Pokud k tomu ještě přidáme třeba VVILDERNES, atmosféru Italů ENISUM a lehký dotek WOODS OF DESOLATION, získáme dobrou představu o produkci ELLENDE. Ovšem pozor, neberte si z těchto kapel to nejlepší, raději to průměrné, ničím neurážející, ale ani ničím výrazně nečnící nad hladinu žánrového standardu. Spíše přemýšlivě plynoucí (jistě, samozřejmě dojde i na povinný blastbeating, ale neděje se tak příliš často), po povrchu klouzající a celkově příjemně se poslouchající deska. Ve finálním mixu najdete vše, rozostřená fragilní tremola, tklivé vybrnkávačky i atmosférické, melancholicky-zadumané pasáže. Nikam se neběží, nikam se nechvátá. Padesát minut odpočinku na měkkém lesním mechu uběhne jako voda, zrelaxujete unavenou mysl a zase jdete o dům dál. Byl to krátký letní sen, možná si na ELLENDE ještě někdy vzpomenete.
(Pro pořádek dodávám, že toto album není nic jiného než znovu nahraná druhá řadovka "Todbringer", proto ono "páté" v prvním odstavci).
Znovuvydání jednoho ze skrytých soft-blackových manifestů z Rakouska. Solidní zpěvník, nicméně hned kousek v lese za hranicemi se zrodily lepší desky.
6 / 10
Lukas Gosch
- všechny nástroje
1. Am Sterbebett Der Zeit
2. Ballade Auf Den Tod
3. Verehrung
4. Scherben Teil I
5. Scherben Teil II
6. Versprochen...
7. Verachtung
8. Am Ende Stirbst Du Allein
Todbringerin (2024)
Ellenbogengesellschaft (2022)
Triebe (EP) (2021)
Lebensnehmer (2019)
Todbringer (2016)
Weltennacht (EP) (2014)
Ellende (2013)
Rückzug In Die Innerlichkeit (EP) (2012)
Datum vydání: Pátek, 30. srpna 2024
Vydavatel: Self released
Stopáž: 50:11
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.